Vše o kluzných ložiscích

Kluzná ložiska jsou nejjednodušší dostupnou formou ložisek, protože nemají žádné pohyblivé části. Velmi často se jedná o jednoduchý válec, i když i konstrukce těchto ložisek se liší v závislosti na zamýšleném pohybu. Jejich tři typy konstrukce zahrnují: radiální, lineární a axiální ložiska.

Radiální ložiska jsou konstruována k zajištění radiálního pohybu, kdy se hřídel otáčí v ložisku. Lineární ložiska se často používají v aplikacích, které vyžadují kluzné plochy, neboť jsou konstruována tak, aby umožňovala, jak naznačuje jejich název, lineární pohyb. Konečně axiální kluzná ložiska jsou konstruována pro stejnou funkci jako jejich válečkové protějšky, ale namísto kónických valivých elementů se v těchto ložiscích používají desky uspořádané kolem dokola válcovité plochy. Tyto desky vytvářejí klínovité oblasti oleje uvnitř ložiska mezi deskami a otočným diskem, který zadržuje působící axiální sílu a eliminuje kontakt kovu na kov.

Ze všech dostupných typů ložisek bývají kluzná ložiska nejlevnější. Mohou být vyrobena z řady různých materiálů včetně bronzu, grafitu a plastů, jako jsou nylon, PTFE a polyacetal. Díky zlepšení materiálových charakteristik začala být v posledních letech plastová kluzná ložiska velmi populární. U všech typů kluzných ložisek však platí, že jsou lehká, kompaktní a snesou značné zatížení. Pokud jde o mazání, některá kluzná ložiska vyžadují vnější mazání, zatímco jiná jsou samomazná. Kluzná ložiska z bronzu nebo polyacetalu například obsahují mazivo ve stěnách ložiska, ale pro maximální výkon vyžadují přimazávání. U jiných kluzných ložisek funguje jako mazivo samotný materiál. To je případ ložisek z PTFE nebo pokoveného grafitu.